Příběh upírské lásky - 3. díl

22. prosince 2008 v 12:31 | Bella
omlouvám se poprvé jsem tu dala špatnou verzi tohoto dílu :-)

a celý ten třetí je pod perexem . )

PŘÍBĚH UPÍRSKÉ LÁSKY - 3. DÍL

Doma jsem si tedy vytáhla staré knihy, které mi přinesl jeden starý rodiný přítel jménem Jackob. Byly to knihy o starých legendách indiánů. Celou noc jsem pátrala , ale nic jsem nenašla.Vím toho o Edwardovi moc málo nato abych mohla něco zjisti o jeho osobnosti. Zítra budu muset něco víc zjistit. Rozbolela mě hlava a šla jsem si lehnout. V tu chvíly mi došlo co k Edwardovy cítím.
Ráno mi nebylo dobře a táta mě nechal doma, protože měl o mě strach. Celý den jsem ležela s bolestmi břicha a hlavy. Čas utíkal velice pomalu, přikrila jsem se dekou aby na mě nedopadla vlna studeného vzduchu když můj otec otevřel dveře mého pokoje aby se zeptal jesly něco nepotřebuju. Ve výrazu v jeho tváři jsem viděla že má starosti, snažil se to maskovat, ale já ho znala moc dobře. Až teď jsem si uvědomila že jsem ráda že u něj bydlím. Když se mi udělalo lépe mohla jsem konečně ven. Bylo něco málo po čtvrté a byla tma, já se nudila tudíž jsem si zašla koupit nějaký časopis na čtení. Když jsem vylezla z obchodu měla jsem zvláštní pocit. Chtěla jsem jít zkratkou a tak jsem si vybrala temnou uličku mezi dvěma domy. Na konci té uličky stáli nějací muži když si mě všimly mířily ke mě. Já se co nejrychleji snažila vrátit, otočila jsem se a šla zpátky k obchodu v tom i z levé strany přišly nějací muži , až mě celou obklíčily. " Co po mě chcete ? " pptala jsem se v rozpacích a znažila se je odstrčit. " Nic krásko " řekl ten jeden a ostatní mírně přikývly. Nevím co by mi udělaly kdyby se náhle z cesty směrem k nám nevyřítilo stříbrné volvo. "Bello vlez si do auta" řekl Edward který z auta vystoupil. Ryhcle jsem se vzala a sedla si do auta brzy po mě si tam nasedl i Edward a odjely sme pryč. "Děkuji ti už zase si mě zachránil to už snad ani není možné, že vždy když jsem v nebezpečí objevíš se ty. Neboj vždy tu budu pro tebe." řekl. I když jsem jeho odpověď nepochpila nechala jsem to plavat. " Mám tě zavést domů ? Jestly chceš ..... " V autě byla poměrně dost velká zima a já se rozklepala , když to Edward viděl okamžitě zapnul topení, můj jediný refleks na byl že jsem se lehce dotka jeho ruky a velice jsem se zarazila. Jeho ruka byla ledová jako když šáhnete do mrazáku na kus zmrzlého masa. Blbé přirovnáni, ale sedělo přesně. Edward se jakoby zastyděl a chytil se za pusu. "Co se to tady děje Edwarde ? " ptala jsem se když jsem uviděla asi pět policejních aut stát před domem místního rybáře. Edward okamžitě zastavil na místě kde stál jeho otec a rukou mu dal refleks aby zaparkoval. Vylezla jsem z auta a zeptala jsem se svého otce co se děje ? " Zabily pana Magneta, víš toho rybáře. Jo vím kdo to byl a kdo ho zabil. Bells teď o tom moc nechci mluvit, protože místní říkají že to byla vina nás policistů že se to stalo,kdybychom prý přijely dřív nic by se nestalo. Tati to přece není tvoje ani ničí vina. To přece vím a jdeš ještě někde, nebo pojedeš semnou domů ? Půjdu s tebou tati. " Táta si šel zbalit své věci a nastartovat auto mezi tím jsem stačila spatřit lékaře kteří vezou přikryté tělo pana Magneta a v tom mi vše docvaklo. Doma jsem si zapla počítač, otevřela knihu a nalistovala stránku 56 kde jsem včera našla nějaké zajímavé články ................... večer jsem prohlížela internet a textovala si s lidma podezřelýma s vampirismu.
Druhý den ve škole
.... hned co jsem vystoupila z auta jsem si všimla Edwarda, který stojí u auta svého bratra a dívá se na mě. Těsně blízko jsem kolem něj prošla bez jediného mrknutí jsem na něj hodila pohled nedůvěry a zmatku. Tiše jsem šla přes pole směrem k lesu s tím že mě Edward pronásledoval. Když jsem věděla že jsme dost blízko od okolního světa konečně jsem se mohla zastavit. Stála jsem byzhýbání uprostřed hlubokého lesa až stál Edward těsně za mnou.
"Už vím co jsi zač " spustila jsem bez otálení . "Dlužíš mi to tak mluv a nahlas " z jeho hlasu jsem měla pocit že je nervózní. "Si upír " řekla jsem s husí kůži na zádech. Nastalo minutové ticho, slyšela jsem jak Edward zhluboka polyká knedlík který měl v krku. "Bojíš se ? " zeptal se a tím narušil klid. Já váhala a nakonec se pomalu otočila a řekla . " Ne nebojím se "

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 leni leni | 22. prosince 2008 v 18:19 | Reagovat

tento dielik bol fakt zaujimavy..som zvedava ako sa o vyvinie...taakze len tak dalej a dufam ze dalsi bude coskoro a uz sa velmi tesim!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama